Nenechte si vzít naději

Jsem nesmírně rád, že to někdo řekl jasně, čistě a nahlas, že se toho nebál.

Přemysl Mikoláš: Nikdy bych nevěřil...

Nenechte si vzít naději.

Jako rodiče dětí s autismem máme denně tisíc a jednu obtížnou zkušenost, Ne vždy se daří, co bychom si přáli. Okolí často nechápe, co prožíváme a jak se cítímě.

Nenechte si vzít naději.

Bez ohledu na to, jak dobře pracujeme se svými dětmi, na naší cestě jsou samé překážky. Škola, školka, kroužky - integrace funguje téměř vždy jen na papíře a v realitě se místo ní setkáváme s nainformovaností, nezájmem a předsudky. Přitom jediné, co jako rodiče chceme, je, aby naše děti mohly chodit do školy a mohly být v kolektivu vrstevníků, aby nebyly odstrkované do kouta a separované, aby mohly být šťastné.

Nenechte si vzít naději.

Je spousta oblastí, ve kterých jsou vrstevníci mnohdy napřed. Každý hned uvidí ten rozdíl a hned ví, co všechno naše děti nedovedou. Málokdo má natolik otevřené srdce, aby se zajímal naopak o to, co dovedou, protože pak často překvapí.

Nenechte si vzít naději.

Je ubíjející a vyčerpávající ten každodenní shon, stres, obavy, nesplněná očekávání, konflikty a hrozby. Je tak snadné rezignovat na to odvážit se s našimi dětmi zkoušet nové věci, nabízet jim opakovaně to, co dříve odmítaly, pomalu otevírat dveře ke společné cestě, vůbec věřit tomu, že by se něco mohlo změnit.

Nenechte si vzít naději.

Vždycky jde říct, že to nejde. A někdy to tak je - je to jedna z možností, víme o ní a známe jí. Kdykoliv se k ní můžeme vrátit, nikam neuteče. Můžeme se díky ní vydat prozkoumávat tu druhou možnost a objevovat, co našim dětem jde, co je baví, co je těší, co vykouzlí úsměv na jejich tvářích, co dokážou - vymyslet, udělat, ocenit, vychutnat, sdílet, prožít a nebo se naučit.

Kromě celého vystoupení Přemysla Mikoláše najdete v následujícím videu i kluka s autismem, který umí publikum pořádně rozesmát a šíleně zrzavou holku s aspergerovým syndromem, která nádherně maluje, studuje na vysoké škole a má kluka s takovým krásně pamětnickým jménem Kristián.




Žádné komentáře:

Okomentovat