Pravidla pro nácvik hry za pomoci videoscénářů

"Když najdete základní kameny, postavíte chrám"

Kdo si hraje, nezlobí

Obrázek převzat z http://www.wendyselc.com.au/index-1currichyde.html

Dítě s PAS je ztraceno v prostoru a čase (nerozumí časové souslednosti, nerozumí tomu, kam a proč se jde), jeho fantazijní představivost (tedy schopnost hrát si na něco „jako“) také selhává. Takové dítě se dostává do stresu a úzkosti díky nepřehlednosti ve svém životě. U některých dětí se to projevuje pasivitou, u některých podrážděností (křik), až agresí či autoagresí. Někdy se tyto polohy střídají, alespoň takovou zkušenost jsem měla já u našeho dítěte. Tyto děti se zkrátka neumějí orientovat ve světě, ve kterém žijí, panikaří, jsou pod neustálým tlakem nových a nových podnětů, které si neumí uspořádat do těch správných „šuplíčků“. A tak to v jejich hlavě víří a víří. 

Na jedné straně se neumějí zabavit, takže se hodně nudí, na druhé straně je jejich úzkostnost z neschopnosti porozumět světu, ve kterém žijí a to přináší snahu vytvářet rituály v tom málu, ve kterém mají pocit, že se orientují. Ale i tyto rituály časem ztrácejí v jejich očích důvěryhodnost, a tak se stále zužuje prostor pro nové objevování, ve kterém by se mohla rozvíjet i oslabená schopnost používání fantazie.

Jak začít – Motivace

Když jsem objevila tento smutný svět naší dcery, nevěděla jsem, jak jí pomoct. Přebíhala od jedné činnosti k druhé. Něco uchopila a zase to odhodila. Hračky často jen olízla nebo ukusovala to, co z jejího pohledu příliš vyčnívalo. Čas trávila skákáním na trampolíně, hučela a u toho sledovala pohádky na DVD.

Jediná věc, která jí dokázala z tohoto světa vyburcovat ven, byly nafukovací balónky. Těmi jsme plnili byt a měli jsme radost, že alespoň v tomto případě dávala najevo zájem „o něco“ jiného, než byla televize a trampolína.

To byla první motivace, se kterou jsem začala pracovat. Postupně jsem začala vytvářet seznam věcí, které dceru jakkoliv zaujaly. Seznam se začal rozrůstat až po čase. První seznam byl velmi krátký – trampolína, houpačka, golfky (ve kterých jsem ji vozila), balónky, pohádky v televizi. No, dnes je tento seznam motivací o dost delší, ale chtělo to hodně trpělivosti a vytrvalosti na mé straně.

Příklady videí naleznete na stránce Videa

Jak natáčet správně videoscénář – praktický návod

Právě motivace dítěte s PAS je klíčem, jak s dítětem nenásilně začít rozvíjet jeho představivost, jak ho tak zaměstnat, zabavit, přivést na pozitivní myšlenky, jak mu dát smysl života, který ho bude bavit a zajímat a zároveň mu umožní vstoupit do světa vrstevníků, o kterém má pudově velký zájem. Roste tak jeho sebevědomí a s tím zase roste i motivace poznávat nové, která se zvnitřňuje.

Nahrávání videoscénářů nabízí dítěti možnost, jak se začít učit volní hře, ale také malovat, vyrábět z modelíny, jezdit na kole, hrát na hudební nástroj, umýt hrnečky pro maminku, opravovat kladívkem kolečko u tříkolky apod. Můžeme tak propojovat hru a nácvik praktických dovedností. Můžeme tak posilovat sebevědomí dítěte. Roste v něm tak pocit vlastní důležitosti. Jeho práce má hodnotu pro druhého…

A jak tedy konkrétně videoscénář pro dítě připravit? Máme seznam motivací, se kterými u dítěte můžeme začít pracovat. Pokud má dítě rádo nafukovací balónky. Vybereme balónek, který nafoukneme. Takto připravený balónek poslouží pro první videoscénář: např. naše dcera nechápala, že je příjemné do balónku jen tak pinknout rukou, balónek vyletí nahoru a zase pomalu padá dolů, takže jej zase můžeme pinknout rukou nahoru.

Nahráváme tento děj z pohledu dítěte, tedy kameru musíme mít umístěnou před sebou, v úrovni očí dítěte. Nahráváme pouze své vlastní ruce od loktů k rukám. Nahráváme videa v maximální délce 1 minuty. Delší videoscénáře mohou dítě příliš zahltit informacemi, které neudrží v hlavě jako jeden obraz. Dítě sleduje děj a práci rukou, které je schopno chápat jako své vlastní. Neruší ho obličej cizího člověka, který by mohl naopak jeho zájem zcela omezit. Dítě s PAS je vizuálním myslitelem, takže si nahrává tento videoscénář a následně je schopno jej samo aktivně použít. Pokud jsme našli správné motivace, pak bude tento zájem zcela spontánní. Můžeme jen trochu dopomoci – stojím za dítětem a občas svou rukou pinknu z poza něj do balónku, pokud dítě není schopno včas zareagovat.

Zvukový doprovod scénáře – rány, zvuky, citoslovce

Důležité je zároveň na začátku práce s videoscénáři nezahlcovat dítě příliš složitým slovním komentářem. Dítě nerozumí řeči, je to pro něj jen nedůležitý, někdy až rušivý zvuk. Proto se spíše omezíme na použití citoslovcí – Bum! Bác! Jé! Jů! Letí! Balón! Balón letí! Bum! Bum! Můžeme i vyčkávat, jestli se dítě neuvolní natolik, že samo citoslovce zopakuje…

Prostředí natáčení scénáře – nerušivé, příjemné, případně přenosné z prostředí do prostředí

Nápomocné může být to, že videoscénář natáčím v prostředí, které je konstantní. To asi nelze příliš použít při pinkání do balónku, ale pokud učím dítě například krmit panenku, pak tento scénář mohu natáčet například na dece a tu si pak následně beru sebou i na hřiště, na výlet do lesa apod.

Osoba natáčející – hlas rodiče

Velmi dobrou zkušenost mám s tím, že videoscénáře natáčel i manžel, který je přes den v zaměstnání a děti si může aktivně užít až o víkendu. Pokud natočí a namluví videoscénář manžel, dcera na něj reaguje s daleko větším zájmem.

Témata – volní hra, výtvarná činnost, muzikoterapie, domácí práce, jízda na kole...

Nahrávání videoscénářů se může týkat skutečně jakékoliv aktivity, která dítě zajímá nebo kterou naopak chceme záměrně rozvíjet nebo posilovat. Vždy ale začínáme natáčet videoscénáře aktivit, které dítě skutečně ke sledování a následné nápodobě motivují. Až později je možné zkoušet tyto scénáře rozšiřovat a cíleně pozměňovat.

Kdy pouštět a jak s ním pracovat – pozitivní odměňování, chválení

My si pouštíme videoscénáře většinou v pozdějším odpoledni. Dcera se vrací ze školky unavená, takže dostává prostor cca 1 hodiny na odpočinek dle svého výběru (nejčastěji relaxuje u pohádky). Následně si připravím vše potřebné a vyberu videoscénář, který mám připravený. Pouštím jí ho na televizi. Nejprve pustím celý videoscénář a jen doplňují případné citoslovce, abych udržela její pozornost. Následně vyzvu dceru, aby scénář zkusila zopakovat. Pinkání balónku mělo úspěch JBavilo to dceru, ale i mě.

Každý pokus, každá snaha musí být rodičem pochválena a odměněna. V tomto případě přiklekám k dceři z boku a nedívám se jí do očí (to pak vnímá jako výzvu k boji a většinou mě bolestivě štípne). S úsměvem šeptám, a případně ji zklidňuji tím, že ji pohladím lehce po zádech: Krásně pinkáš do balónku! Podporuji tak její ochotu tuto novou činnost, která pro ni většinou může být stresující, vykonávat dál. Je to pro ni vždy stresující a je vidět, jak často nechápe, proč to má dělat, jaký to má smysl.

Propojuju-li ale vhodnou motivační činnost a sladkou odměnu/pochvalu, láme se tak bariéra jejího strachu. Když zkouším pak scénář po čase znovu, většinou již ochotně následuje pokyny. Občas se už objevuje i to, že činnost začíná vykonávat i bez předchozího shlédnutí videoscénáře!

První to nejlehčí, rozvíjení scénářů až postupně

Natáčím videoscénáře v jednoduchých (základních variantách). Neosvědčilo se mi videoscénář pouštět více dní za sebou. Dcera ztrácí zájem a dává najevo, že ji podceňuji, pokud musí opakovat stejný vidoscénář opakovaně. Je pro mě tedy nutné videoscénář, který ji skutečně zaujme a aktivně jej napodobí, abych s ním pracovala. Balónek jsme pinkali do vzduchu. Později jsem vymyslela, že na něj malujeme obličej (dcera ráda maluje). Balónek vozíme v kočárku (kočárek nebyl oblíbenou hračkou, ale v této podobě je akceptován). Balónek jen nafoukneme a pustíme, takže prdí vzduchem k zemi, kde zůstane ležet vyfouklý apod.

Později si můžeme dovolit i to, že ve hře jsou nahrány čtyři ruce – nabízíme tak partnerství, sdílení aktivity, schopnost vpustit druhého do hry, schopnost střídat se v aktivitě, schopnost čekat.


Mnoho úspěchů a bavte se! Vaše přirozená radost bude pro Vaše dítě nakažlivá a bude si tak užívat své pozitivní emoce, kterých prožívají tak málo.

Příklady pro první videoscénáře: 

Dítě s PAS se nejčastěji rádo houpe, točí něčím, sleduje opakující se pohyb. Uklidňuje ho pravidelný a konstantní pohyb.

Vrtule: Natáčím scénář ruky, která točí vrtulí záměrně. Později rozšiřuji scénář, že se jedná o vrtuli modelu letadla. Později ruka drží letadýlko, které vzlétá, letí a přistává s odpovídajícím zvukem. Později stavím z dupla hangár pro letadýlko s vrtulí atd.

Houpačka: Natáčím houpající se dítě, zpívám oblíbenou písničku. Později natočím scénář houpačky z dupla bez postavičky. Později postavička kluka/holky se stejným jménem jako je jméno mého dítěte přichází k houpačce z dupla, usedá, houpe se za zpěvu oblíbené písničky, kterou zpívám při houpání dítěti. Později systematicky přidávám k houpačce klouzačku, pískoviště, prolejzačku apod.

Příklady videí naleznete na stránce Videa